Voda I.

Vždy jsem byl a stále jsem zastáncem toho, aby dodávka pitné vody a vše, co s tím souvisí, zůstala pod kontrolou obce.

Patříme mezi ty šťastnější obce, které se nezapojily do hrátek velkých obchodníků s vodou a jimi ovládaných VaKů z celé naší republiky. Zdálo by se, že je vše skvělé a to, že je úpravna vody, rozvody vody, kanalizace a čistírny odpadních vod v majetku obce, která nebude odvádět zisky do zahraničí, znamená, že budeme mít vodné a stočné levnější, než jinde. Bohužel, toto zdání ani trochu neodpovídá realitě.

Jak je to možné?

Pojďme se podívat na jeden z důvodů, který ozřejmí základní východiska i pro většinu dalších, na drobném velmi zjednodušeném příkladu.

Vezměme napříkald, že v prvním případě máme v jedné části obce 6 rodinných domů, které jsou od úpravny vody vzdáleny sto metrů a stejně tak od čistírny odpadních vod.

V druhém případě máme ve městě postavený sto metrů od úpravny a čov panelový dům, který má šest vchodů a v každém sedm poschodí po dvou velkých bytech.

Cena vybudování vodovodu a kanalizace se v těchto dvou případech bude lišit jen v nákladech na samotné potrubí, protože u panelového domu bude pravděpodobně o něco větší ( i když ani to nemusí být pravda). Cenový rozdíl v pořizovací hodnotě tedy bude minimální.

A protože vybudované vodovodní a kanalizační vedení má nějakou životnost, bude ho třeba za nějaký čas vyměnit. A právě za ten čas by se mělo na takovou výměnu naspořit určitou částí z ceny vody, kterou takto dodáme a prodáme. V případě využití dotace, je to dokonce jedna z podmínek.

A kolik bude té dodané vody?

No u šesti rodinných domů, tedy šesti bytových jednotek, řekněme pro zjednodušení například 100 m3 na jeden rodinný dům za rok, celkem tedy 600 m3.

U panelového domu to pak bude dva byty na patro krát sedm pater krát šest vchodů. Celkem tedy 84 bytů, což  při stejné spotřebě znamená 8400 m3 prodané pitné vody za rok.

A teď pořizovací náklady a z vycházející část ceny, kterou bychom měli spořit do fondu na obnovu. Opět pro jednoduchost řekněme, že životnost budeme počítat 50 let. Náklady na vodovodní a kanalizační potrubí pak budou cca 1 mil u rodinných domů a 1,1 mil u panelového domu (to je ten rozdíl v ceně trubky a je velmi přehnaný).

Jeden milion děleno padesáti lety je dvacet tisíc korun do fondu obnovy za rok a při prodaných 600 m3 je to pak 33,- koruny z jednoho prodaného m3, které bychom měli uložit do fondu v případě rodinných domů.

Jeden milion a jedno sto tisíc děleno padesáti lety je dvacet dva tisíce koruny do fondu obnovy za rok a při prodaných 8400 m3 je to pak 2,61 Kč z jednoho prodaného m3, které bychom měli uložit do fondu obnovy v případě panelového domu.

Jak je vidět, rozdíl je to poměrně značný a je z něj vidět, že vlastní provozování tohoto systému v osídlení s hustotou, jako je ta naše, je velmi drahá záležitost.

Při výpočtu s použitím konkrétních čísel (hodnota majetku, prodané množství vody) v případě naší obce je částka, kterou bychom měli odvést do fondu obnovy cca 47 Kč z každého prodaného m3. To jsou dvě třetiny ze současné ceny a zatím jsme vůbec neřešili náklady na zajištění provozu celého systému VaK.

Na závěr uvedu, že tato ukázka nákladnosti celého systému nic nemění na mém názoru, že by si obec měla zachovat úplnou kontrolu nad tímto systémem. Má být jen úvodem do souvislostí, které umožní každému udělat si představu o jeho nákladnosti.

A s touto úvahou pojďme diskutovat o tom, že bychom měli mít nižší vodné a stočné, než ve městech, nebo v obcích zapojených do některých z VaK. A to i tam mají skříně plné kostlivců, kteří se začínají postupně objevovat.